Úniková hra: Útěk z cely

Onehdy jsme se vydali na takovou malou hurá akci do Pardubic, na naši první únikovou hru. Mluvíme o tom s Danem neustále, už tak rok v kuse, ale ještě se nám nepoštěstilo dotáhnout to do konce. Až tuhle v neděli, kdy nás na hru pozvali naši společní přátelé. A bylo to fantastický! 

Lehký bramborový cottage salát

I když jsou Vánoce za námi, tomuto bramborovému salátu se nedá odolat. Jestli je to zapříčiněné přicházejícím jarem nebo jenom nostalgií, to netuším. Ale tuto lehkou verzi vánoční večeře bych mohla jíst několik dní v kuse a určitě by se mi neomrzela! 

#ŽijSvéSny aneb Můj život s Dollerem

Nikdy jsem nebyla s to zapamatovat si, co mám udělat téhož dne, natož ten následující, nebo jaké plány mám na víkend. Kolikrát jsem slíbila lidem, že budu mít čas na kafe, a pak to musela odvolávat kvůli jiným věcem. Bez diáře prostě nejsem schopná fungovat, je to můj život v pevných deskách. A tak, když jsem se dozvěděla o motivačním diáři Doller, nemohla jsem odolat a celé tři měsíce před novým rokem si ho pořídila. Jako zapřísáhlý zarputilec trpělivě čekala do nového roku. Výsledek po dvou a půl měsících? Ryzí nadšení!

Knižní únor 2017

Vzhledem k tomu, že státnice se mi blíží a dokonce mám díky tomu za sebou i první zkoušku, na čtení klasických knížek není moc času. Pravděpodobně Vás nebude zajímat obsah skript na sociopsychologii nebo obsahová stránky knihy Podnikové informační systémy (neskutečně zajímavé čtení, fakt že jo). 

I tak jsem byla schopna sem tam fungovat a zvládat odreagování i jinak, než tupým civěním na televizi z náruče svého drahého. Za únor Vám tak přináším Malý pražský erotikon od Patrika Harla a menší srandu nazvanou Odvrácená strana matky od Moniky Valentové.

Netradiční partnerská výměna aneb Když já na crossfit, tak ty na pole dance!

Ano, čtete správně. Já, která odjakživa brala crossfitery jako ty největší pozérský idioty na planetě. Předem se omlouvám... Můj přítel se jedním stal nějaký čas zpětně, a od té doby o tom nezavřel hubu. Jinak to napsat nejde. Neustále jsem jenom poslouchala, že tohle je sport všech sportů, a že nějakej můj pole dance tomu nesahá ani po kotníky. Po několikaměsíčním vymývání mozku mi jednou u večeře po jeho "Zítra tam je volné místo, tak tě přihlásím taky" přetekly nervy a štěkla jsem, že teda půjdu, když už mi s tím pak konečně dá pokoj. A tak jsem jednou v neděli šla. Přežila jsem to s tím, že jsem měla celé pondělí obtíže se hýbat, a to jsem měla večer ještě vlastní trénink. A tak on šel za trest o týden a půl zase na můj trénink.